THL Tučapy 9.6.2018
Na noční teď už vlastně odpolední soutěž (s nočním finále) do Tučap jezdíme pravidelně od roku 2011. Za ty roky jsme tam zažili spoustu věcí. Největšími zážitky byly asi naše první účast, kdy jsme vyrazili vlastně na první „velkou“ soutěž a brali jsme 3. místo v kategorii PS12, a pak samozřejmě rok 2012, kdy jsme dokázali zmíněnou kategorii vyhrát v jednom z našich nejlepších časů na 3B široké a to 26,77 s. Od tebe doby jsme střídali lepší výsledky s těmi horšími. Tučapský šnek (2013), N (2014), 1. místo (2015), 3. místo (2016) a N (2017).
Letos jsme do Tučap odjížděli s pověstným Damoklovým mečem nad našimi hlavami. Libor, náš strojník, prohlásil, že pokud to zase někdo pos… tedy zkazí, hned po útoku sundá triko, pověsí ho na mašinu, odejde a už ho na soutěž nikdo nedostane. Tomu říkám motivace.
Do Tučap jsme vyrazili v této sestavě:
koš – Honza Černý; nabírání – Fanda Makovec; stroj – Libor Rytíř; béčka – Tomáš „Čenda“ Marounek, který je pravidelnou alternací zapůjčenou z SDH Pořín za našeho vlastního béčkaře Dana; rozdělovač – Pavel Hladík; pravý proud – Michal Jůza (zapůjčen z SDH Nová Ves) a levý proud – Matěj Kunče, který se pomalu na tomto postu začíná zabydlovat poté, co mu ubylo povinností na postu košaře u družstva SDH Chýnov
Sestava opět unikátní, narychlo skládaná, ale v takových případech se nám daří.
Po příjezdu na místo konání jsme rozbili náš stan před střídačkou hostujícího týmu (pro neznalé: soutěž se odehrává na fotbalovém hřišti), absolvovali přihlášení, slavnostní nástup a pak už jen čekali, kdy na nás přijde řada, a sledovali, jak rychlí dokážou někteří lidé být. Na start jsme šli se startovním číslem 22. Čas na přípravu na základně byl jako obvykle 4 minuty. Tentokrát utekly nějak hodně rychle, navíc pan rozhodčí Doležal byl stále nespokojen s nastavením spojů, především s B spojem na rozdělovači. Pavel ho musel hned dvakrát přestavovat. Pak už dal hlavní rozhodčí pan Šustr povel k nastartování mašiny a šli jsme na start. Na čáře jsme si chvíli postáli, protože Libor měl stále potřebu se rozhlížet kolem sebe, i když moc dobře ví, že pokud není na startu absolutní klid, výstřel nepadne. Nakonec s rozhlížením přestal a my mohli odstartovat. Náběh k základně zpestřil Libor baletní vložkou, kdy běžel několik metrů po špičkách v hlubokém předklonu a vše doprovázel slovy: „Kurva, kurva“. Nakonec se mu naštěstí podařilo vše ustát, i když později sám přiznal, že už se viděl s hubou zabořenou do asfaltu. My ostatní jsme k základně doběhli bez problémů. Na vlastní základně jsme žádný zásadní problém neměli. Pouze Pavel se zdržel právě se zmiňovaným B spojem a vybíhal s drobným zpožděním. To mělo za následek, že proudaři museli odhazovat kluba dříve než obvykle. Všechno se nicméně podařilo dotáhnout na ta správná místa a proudařům se podařilo srazit terče v rozmezí 0,08 s a na tabuli svítil konečný čas 27,00 s. To vzhledem k okolnostem, které útok provázely, nebyl vůbec špatný čas.
Po našem pokusu soutěž ve velmi rychlém tempu pokračovala dál. (Jen pro představu, jak rychlé tempo to bylo – za 3 hodiny 30 minut proběhlo 73 útoků!) My už jen čekali, na jaké místo bude náš čas stačit, a využívali bohaté nabídky občerstvení k doplnění tekutin a kalorií po náročném sportovním výkonu. Po skončení soutěže mužů bylo jasné, že jsme v naší kategorii obsadili 1. místo a tím jsme splnili přání, které jsme psali i do přihlášky, a sice vyhrát potřetí kategorii PS12 bez úprav.
Na vyhlášení jsme hrdě převzali pohár, diplom a věcné ceny, a vyrazili směr Chotčiny na takovou malou oslavu vítězství.
Na závěr bych chtěl poděkovat Michalovi, Matějovi a Tomášovi za pomoc, bez které bychom nejen nevyhráli, ale dokonce bychom ani nikam nejeli, a samozřejmě i Fandovi, Liborovi a Pavlovi. Díky kluci. Největší výhrou ale je, že Libor nepověsil hasičské triko na hřebík, ale dokonce začal mluvit o tom, že bychom mohli objet víc soutěží Benešovské hasičské ligy, která má od letošního ročníku ligu PS12, a že tomu obětuje i část žní.
Honza Černý
