SDH Chotčiny

Nepovedená soutěž v Dolních Hořicích

            V sobotu 7. července jsme se zúčastnili pohárové soutěže pořádané sousedním sborem – SDH Dolní Hořice. Jednalo se o soutěž v požárním útoku na 2B, sklopné terče, přetlakový ventil a dále dle pravidel PS.

            Vyrazili do boje s celkem čtyřmi družstvy:

·         MUŽI - Honza Černý, Fery Makovec, Libor Rytíř, Dan Balog, Petr Hladík, Martin Lojda a Milan Makovec

·         ŽENY – Lenka Černá, Jana Musilová, Hanka Berková, Hanka Bělohubá, Renata Balogová, Věra Pešková a Petra Novotná

·         DĚTI – Jirka Hladík, Denisa Albrechtová, Adéla Makovcová, Pavel Hladík, Aneta Makovcová, Monika Makovcová a Gusta Pešek

·         MIX - speciální družstvo složené ze 3 žen a 3 mužů. Ženy se postaraly o zadek (Lenka, Renata a Hanka Berková) a muži o rozdělovač (Petr) a proudy (levý – Honza, pravý – Libor). Kdo nás zná, ví, že ani já ani Libor nemáme postavy atletů a o to byl útok tohoto družstva zajímavější!

Jako první se postavily na start děti. Byla to jejich první soutěž a nešlo ani tolik o výsledný čas, ale o to předvést, co se za poslední zhruba měsíc naučily. Předvedeným útokem s časem na hranici 32s všechny přesvědčily, že jsou dobře připraveny. Jiné dětské družstvo bohužel do Dolních Hořic nedorazilo, a tak děti získaly diplom za první místo a medaile.

Chvíli po dětech vyrazily ke svému pokusu ženy (startovní číslo 3). Po startu, poměrně rychlém zadku a základně jsme všichni věřili v pěkný čas někde na hranici 30s. Bohužel pak došlo k nečekanému problému – došlo k rozpojení béčka od rozdělovače. Holky to ale nevzdaly. Dokázaly hadici připojit zpátky a útok tak dokončily v čase 57,70s, což stačilo na konečné 9. místo. Pro nás všechny to bylo velké zklamání a především pak pro úplně mokrou Renatu, která tento nezdar považovala za svou chybu. Jak se později ukázalo, obviňovala se zbytečně.

Jako devátí v pořadí se na start postavili muži. Po skvělém zadku (shodli jsme se na tom, že rychleji jsme koš na nabírání ještě nedali!) a tím rychlé vodě došlo k úplně stejnému zádrhelu jako u holek – opět spoj béčka na rozdělovač. Ani my jsme to nevzdali a útok dokončili v čase těsně pod 37s. Příšerný čas, který nemohl stačit na jiné než předposlední 16. místo.

Po druhém nezdaru na stejném místě jsme začali zkoumat, co a proč se stalo. Je to jednoduché. Spoj béčka na rozdělovač byl příliš volný (opotřebovaní materiálu, přílišné mazání??) a navíc se hadice v půlspojce neprotáčela. Takže to asi ani jinak dopadnout nemohlo. Škoda jen, že se nám to nestalo už při tréninku.

Trochu zlepšit náladu jsme si chtěli pokusem družstva MIX. Prokleté béčko jsme vyměnili za jiné a připravili se na start. Holky zadek zvládly bez problémů, o malinko horší to bylo s námi na proudech především na mém levém. Hodně nám pomohl Petr, který mi na základně po mém uklouznutí pomohl jedním spojem a pak počkal a nepustil nám vodu do céček hned, jak ji měl na rozdělovači. Díky tomu jsme stačili doběhnout a pak i úspěšně sestřelit terče v čase 32,52s. Je to smutné, ale byl to náš nejlepší čas dne. Mohlo to stačit na 12. místo v kategorii mužů, ale nakonec jsme se dozvěděli, že jsme běželi mimo soutěž. Proč tomu tak bylo, nechci rozebírat a je mi to už vlastně jedno.

Věc, kterou pořadatelé hrubě nezvládli a která mě dost zarazila, byla kvalita vody v kádi. Pokud se tomu vůbec dá říkat voda! Máchat se v té hnusné špinavé smradlavé tekutině byla opravdu paráda. A argument, že je to stejné pro všechny, mi přijde trochu ubohý. Snad s toho nikdo nechytl nějakou vyrážku.

Soutěž jako celek pro nás nedopadla dobře a kromě dětí jsme odjížděli domů trochu zklamaní. Náladu jsme si zlepšili večer, kdy jsme společně propíjeli a projídali Danovu prohranou sázku.

Honza Černý